mse.com

 home page  »  literatura  »  mailová adresa  »   PYRON  »   narozeniny slavných  »  měření geopatogenních zón

Jakub Maruš - Stavba egyptských pyramid


Tato stránka je zaměřena na komplexní problematiku geopatogenních zón. Jelikož informace jsou na internetu dosti roztříštěné, naším cílem je zjednodušit jejich vyhledávání a přispět tak k poznání. Rozsah informací bude průběžně rozšiřován. Pokud máte zájem o zveřejnění Vašeho názoru na GPZ, použijte naši emailovou adresu.

Stavba egyptských pyramid

Brno, červen 2004
Jakub Maruš

Pyramidy

  Tato práce, jak již bylo naznačeno v jejím názvu, se bude zabývat pouze pyramidami egyptskými. Přestože je věnována především vybraným pyramidám období vlády 3. a 4. dynastie, neomezí se jen na pyramidy jehlancovitého tvaru. Citace historických pramenů jsou přebírány z knih uvedených v seznamu literatury, protože rozsah a hlavně význam této práce nevyžaduje jejich (často velmi pracné) ověřování.
  Nejdůležitějšími prameny k tomuto tématu jsou samozřejmě pyramidy samotné, zvláště ty, které zůstaly nedokončeny. S tím souvisí další, a to hieroglyfické nápisy a malby uvnitř pyramid, ale nejen jich, ale také hrobek jiných vysoce postavených jedinců ve staroegyptské společnosti. Kromě toho také nálezy papyrových svitků a hmotné nálezy. Velkou cenu pro zjišťování historie egyptských pyramid mají také zprávy antických historiografů - zejména "otce dějepisu" Hérodota a historika ptolemaiovského Egypta Manethona.

Proč se stavěly pyramidy

  Pyramidy jako klasické jehlancovité hory vápence byly logickým vyústěním vývoje od původně cihlových hrobek přes mastaby z vápence, stupňovité pyramidy a jednu lomenou pyramidu. Tomuto vývoji se tato práce sice nevěnuje, přesto zde bude ještě stručně rozebrán.
  Jak se shoduje většina egyptologů, byly pyramidy stavěny jako hrobky. Proto je potřeba říci také něco o egyptských představách o posmrtném životě a pohřebních zvyklostech. Představy o posmrtném životě se pravděpodobně zformovaly již v předhistorické době, kdy se také pravděpodobně začalo věřit v nutnost zachování těla pro posmrtný život. Tato víra vznikla nejspíše kvůli nálezům neporušených těl, která byla pohřbena v písku a přírodně mumifikována suchým horkým prostředím, v němž se nedaří mikrobům. Ve chvíli, kdy se mrtví začali pohřbívat do hrobek, však už nedocházelo k mumifikaci v horkém písku, a tak bylo třeba najít jiný způsob zachování těla. Tím se stala mumifikace podle popisu Hérodotova. Avšak i ten nejlevnější způsob (stejně jako hrobky) si mohli dovolit pouze lidé z vyšších vrstev. Obyčejným rolníkům musela stačit "pouze" mumifikace horkým pískem.
  Součástí pohřební výbavy každého Egypťana byly také dary, které mu měly ulehčit nebo dokonce umožnit posmrtný život. Čím byl však člověk bohatší a výše postavený, tím více měl s sebou bohatství a tím více lákal jeho hrob vykradače hrobů. Proto se začaly stavět mastaby se zasypanou vstupní šachtou, v případě králů (kteří na to měli dostatek prostředků) pak nedobytné trezory v podobě pyramid.
  Ovšem např. Jiří Linhart nesouhlasí s tím, že by staří Egypťané věřili v nutnost zachování těla jako podmínku posmrtného života. Mumifikace je podle něj pouze ochrana mrtvých, aby se do nich nepustili červi či jiní rozkladači. Opírá se o několik Hérodotových poznámek i o úryvky z papyrových svitků. Hérodotos zdůvodňuje balzamování tím, že upalování mrtvol není u Egypťanů zvykem, protože "...Egypťanům platí oheň za živého tvora, jenž vše, cokoli zasáhne, pohlcuje, nasytiv se pak zároveň tím, co pohlcuje umírá. Neníť však u nich toho zvyku, aby mrtvolu zvířatům dávali; pročež i balzamují mrtvoly, aby ležíce v hrobě nebyly červům za potravu..." Hérodotos by si zde nejspíše nenechal ujít příležitost napsat, že Egypťané věří v nutnost zachování těla. Tímto je také vysvětleno, proč Egypťané balzamovali také těla posvátných zvířat, jinak bychom totiž museli předpokládat, že se věřilo, že i zvířata mají duši, o čemž se nikde nemůžeme dočíst. Dále podpírá svůj názor popisem hostin, na nichž obcházel jeden muž všechny hosty s dřevěnou soškou mrtvoly a radil jim, aby se bavili, dokud nejsou "jako on" (míněna soška), a dále některými jinými pramennými zmínkami. Pyramidy tak byly stavěny jako trezor k uchování těla, ale hlavně k uchování majitelova jména, které bylo důležité k přežití jeho Ka - duchovní osobnosti, či strážného ducha zemřelého.
  Tento názor má jistě svou váhu, přesto však autor možná zapomíná, že Hérodotos navštívil Egypt až dva tisíce let po stavbě pyramid a za tuto dobu se mohlo mnohé změnit i v kultuře (a náboženství), která nemá styk s žádnými jinými, což o Egyptu také tak úplně neplatí. Ať už však přijmeme kterýkoliv z racionálních důvodů staveb pyramid, musíme připustit, že byly stavěny jako nedobytné schránky - v jednom případě pro poklady králů, v jiném pro jejich těla, v dalším pro jména. V druhém a třetím případě (částečně i v prvním) by tyto stavby svědčily spíše o megalomanii jejich majitelů, která je však na druhou stranu pro egyptskou kulturu typická.

  Pro pochopení k vlastnímu účelu stavby pyramid by mohlo také posloužit jejich jméno. Někdy se dává do souvislosti s řeckým výrazem pro oheň - pyr, v množném čísle pyramides, což bylo chápáno jako "jehlan", avšak v řeckých etymologických slovnících stojí, že slovo pyramis je zřejmě původu egyptského. Toto slovo se objevuje v textu Rhindova papyru jako pr-m-vs, což egyptologové čtou jako per-em-vas - tedy "to, co vystupuje z vasu", přičemž význam slova "vas"neznají. Většina egyptologů však tento výraz v souvislosti s pyramidou odmítá a pro pyramidu přijímají výraz mer s determinativním znakem ve tvaru trojúhelníku na úzkém obdélníku. To nám ovšem k objasnění významu pyramid neposlouží.

  Proč se vlastně přešlo od mastab k pyramidám? Zatím všechny zmíněné nároky, které byly na hrobky kladeny, by po jistých úpravách mohly dále splňovat mastaby. Musíme si uvědomit, že první pyramida - Džoserova - byla stupňovitou stavbou. Připojíme-li k tomu poznatek, že Egypťané v době Staré říše umisťovali onen svět do kosmu, sama se nabízí myšlenka, že stupňovité pyramidy měly být schody do nebe pro faraonovu duši. Druhá možnost je, že to byly schody ke slunci. Džoserova stupňovitá pyramida byla původně stavěna jako mastaba, avšak ne jako obyčejná. Poprvé totiž byla stavěna z kamene. Džoserův architekt Imhotep je označován jako "vynálezce stavby z kamene". Tento titul se může zdát nadnesený, ale faktem je, že přestože bylo tehdy již známé opracování kamene, nedochovala se žádná starší kamenná stavba. Džoserova pyramida byla několikrát zvětšována a možná více než o megalomanii krále Džosera (ačkoli není vyloučena) svědčí o ambicích stavitele Imhotepa.
  Stupňovité pyramidy stavěli králové (faraoni) třetí dynastie. Jejich pyramidy byly stavěny podle vzoru Džoserovy pyramidy a jejich hmota je tvořena pouze takovými kamennými bloky, které unesou dva muži. Nebylo proto potřeba k jejich stavbě nějakých zvláštních pracovních postupů či složitých zařízení. Teprve král Snofrev, první ze čtvrté dynastie vykonal přerod stupňovité pyramidy k pyramidě pravé - jehlancovité. Tento král dal postavit pyramidy více pyramid - první byla dokončením stupňovité pyramidy jeho předchůdce Huneje. Zde ovšem došlo k důležitému zlomu: králův architekt dal vyplnit prostor mezi stupni a vznikla tak první jehlancovitá pyramida. Další je nazývána "lomená pyramida", protože její hrany jsou asi v polovině zlomeny a svah vzestupuje v méně strmém úhlu. Tato pyramida měla nejspíše symbolizovat onu egyptskou dualitu - totiž spojení Horního a Dolního Egypta. Důležité pro Snofrevovu dobu ovšem není symboličnost jeho staveb, ale dokončení vývoje pyramid a také to, že se pyramidy začaly stavět z velkých kamenných bloků, jejichž velikost byla nejméně jeden kubický metr. Velikost a hlavně váha těchto bloků si vyžádala nové pracovní postupy, které však byly do jisté míry musely být využívány i u staveb předchozích.

Orientace ke světovým stranám

  Věcí, která na pyramidách velice překvapuje, je jejich orientace ke světovým stranám. To, že všechny pyramidy mají vchod obrácený k severu, vychází z náboženských představ, protože měly-li duše zemřelých sídlit u hvězd, které nikdy nezapadají, musely to být hvězdy na severu. S výjimkou Džoserovy a Sahureovy pyramidy jsou odchylky stran od severu pouze ve zlomcích jednoho stupně. To svědčí o tom, že Egypťané měli prostředky pro to, jak zjistit přesně sever (v době, kdy nebyl znám kompas). Je jisté, že neměli jinou možnost než z pozorování hvězd. Mnoho autorů se pokoušelo vysvětlit jakým způsobem.
  Podle I. E. S. Edwardse si Egypťané postavili kruhovou zídku jako umělý horizont, na níž zaznamenali body východu a západu kterékoliv cirkumpolární hvězdy a rozpůlením jejich vzdálenosti na horizontu získali bod, který je od oka pozorovatele přesně ve směru k severu.
  Dalším způsobem je zaznamenání bodu podle přechodu hvězd Phekdy a Megrezu (ze souhvězdí Velkého vozu) přes vertikálu, protože spojnice těchto dvou hvězd mířila v době Staré říše do blízkosti hvězdy alfy v souhvězdí Draka - tehdejší "severky").
  Obě ty to teorie mají dost nedostatků a velikou náchylnost k odchylkám. Proto se i já přikláním k teorii uvedenou v knize Jiřího Linharta (viz seznam lit.), podle které stačilo zabodnout do země baj, což byla dřevěná hůlka s vyříznutým svislým klínem na horním konci a se svislým úzkým otvorem v prostřední části. Baj se vyrovnal podle olovnice (merchetu) a pak již stačilo najít severní hvězdu, podívat se přes baj tak, aby tato hvězda byla v zářezu a navigovat pomocníka s pochodní, aby zapichoval do země další tyče tak, aby je pozorovatel viděl skrz otvor v baji. Ráno, když už bylo světlo, řadu srovnali podle nataženého lana. Čím více tyčí zapíchli, tím menší byla pravděpodobnost odchylky. Navíc mohli provést korekturu podle dalších souběžně vytvořených řad rozpůlením jejich odchylek.

Jak se stavěly pyramidy

  Po vytyčení plochy, na níž měla být pyramida postavena, byla prováděna nivelizace základové spáry (tj. plochy na níž měla být pyramida stavěna). Nebylo potřeba vyrovnat celou plochu, stačil pouze obvod a vnitřní návrší se mohlo stát součástí hmoty pyramidy. Navíc její vysekávání by znamenalo příliš práce navíc, neboť pyramidy byly stavěny na skalním podloží, které udrží jejich obrovskou hmotnost. K vyrovnávání se nejspíš nepoužívalo umělé vodní hladiny v příkopu okolo základů, jak se domnívala většina autorů, nýbrž je velice pravděpodobné, že si Egypťané vytvořili obdobu vodováhy z rovnoramenné trojúhelníkové konstrukce, v jejímž vrcholu byla zavěšena olovnice. Tímto zařízením také mohli měřit sklon (stěn pyramidy).
  Lámání kamene a jeho dopravu na staveniště zde vynecháme, pouze zmíním, že v době stavby pyramid nebyl znám ještě ani bronz, proto veškeré práce byly konány pomocí kamenných či měděných nástrojů. Egypťané tehdy však již nejspíš znali princip kalení, protože jejich měděné nástroje dosahují překvapivé tvrdosti.
  Při řešení otázky postupu stavby pyramid se vychází z Hérodota a Diodóra, kteří jako jediní uvádějí postup výstavby těchto staveb. Hérodotos píše, že jednotlivé bloky zvedali ze stupně na stupeň pomocí "strojů" z krátkých tyčí. Diodóros, který píše, že k pyramidám byly přistavovány rampy, tomu, co píše sám příliš nevěří, protože okolo pyramid v Gíze žádné zbytky ramp neviděl a pochyboval, že by se Egypťanům chtělo tyto rampy, které by musely mít objem nejméně takový jako sama pyramida, zase celé rozebírat. Přesto se většina egyptologů přiklání právě k Diodórovi. Rozvinuli mnoho teorií, z nichž velká část patří spíše mezi kuriozity.
  Důležitým přínosem do této problematiky byl příspěvek Jiřího Linharta, který upozornil na Hérodotovu větu, která by podle něj měla být překládána takto: "Stavěla se tato pyramida způsobem schodů, někteří říkají, že jako hradby nebo zdi, jiní jako stupně." Poté popisuje stavbu hradeb (zdí) ve starém Egyptě, aby nakonec přednesl svou hypotézu, která se i mně zdá nejpravděpodobnější a která navíc smazává zdánlivý rozpor mezi Hérodotovým a Diodórovým sdělením.
  Podle této teorie pyramida rostla zároveň do výšky i do šířky, a to tak, že příložné vrstvy, které obklopují jádro, jsou vlastně jednou vrstvou stočenou do spirály okolo tohoto jádra. Jak rostla pyramida do výšky tato spirála se postupně prodlužovala, a tak rostla pyramida i do šířky. Příložné vrstvy jsou tedy onou Diodórovou rampou, avšak ne vnější, ale vnitřní. Hérodotovými "stupni" jsou stupně na této "rampě" a stroje, pomocí nichž Egypťané vyzdvihovali bloky, byly pravděpodobně jen nakloněné roviny. Bloky vápence nebyly touto cestou smýkány, ale pomocí čtyř "kolíbek" byla vytvořena kruhová konstrukce, díky níž se mohl blok valit. Použili-li přitom dělníci lana upevněného na vyšším schodu, či k nakloněné rovině a obtočeného kolen bloku, vytvořila se nepravá kladka a k vytažení bloku na vyšší schod bylo (podle výpočtů J. Linharta) potřeba pouze 13 lidí.
  Když bylo jádro i s příložnými vrstvami dovedeno do příslušné výšky, započala se - v souladu s Hérodotovým popisem - sestupná fáze výstavby, kdy nejdříve byl dokončen vrchol pyramidy a pak se dokončovaly (už s obložením z turského jemnozrnného vápence) vrstvy nižší, nakonec nejspodnější vrstva u základů.

  Celkem zajímavé je dochované svědectví, podle něhož král Menkaure nařídil, aby na stavbě jeho pyramidy nepracoval nikdo nedobrovolně. Znamená to tedy, že na ní nejspíše nepracovali otroci . Na pracovišti samotné Velké (Chufevovy) pyramidy by podle této teorie pracovalo něco přes 23 000 dělníků, z toho asi 600 kvalifikovaných. Dalších asi 300 bylo potřeba na zajištění přenosu pomůcek (kolíbky, nakloněné roviny) a jejich opravy, další byli potřební k organizaci. Celkový počet je ak podle těchto výpočtů kolem 24 300.
  Vzhledem k tomu, jakým způsobem dokázali Egypťané zefektivnit a zjednodušit práci (je-li tato teorie alespoň částečně pravdivá), kterou konali pouze s rychle se opotřebovávajícími měděnými nástroji, zasluhují si větší úctu, než jakou by si zasloužili jako zmoření otroci, kteří pod ranami bičem tahají několikatunové kamenné bloky po nakloněné rovině, na níž se sami sotva udrží, protože jim podkluzují nohy.

Seznam použité literatury:

LINHART, Jiří: Hérodot. Stavba pyramid. Brno 1999.
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch: Jejich veličenstva pyramidy. Praha 1986.
VACHALA, Břetislav: Staří Egypťané. Praha 2001.
MALINA, Jaroslav - PAVEL, Pavel: Jak vznikaly největší monumenty dávnověku. Praha 1994.
JACQ, Christian: Egypt velkých faraonů. Praha 2002.

http://uwaga.solnet.cz/Historie/pyramidy.html

Chufupyr.jpg (18412 bytes)

NAVRCHOLU.cz

 

    

TOPlist


Copyright © 2004-2011 VDCH